Píšeme pohledy a dopisy

Prarodiče jistě uvítají, když si uděláme čas napsat dopis, nebo namalovat obrázek. Dopisy a pohledy se stávají čím dál větší vzácností, a proto budou jistě velmi atraktivním zpestřením centra, kde si můžeme prohlédnout ukázky starších dopisů a pohlednic, které máme doma na památku. Díky tomu dětem zprostředkujeme poznání, že dopis i pohlednice může mít trvalejší hodnotu jako vzpomínka na nějaké místo nebo osobu. Jejich hodnota a využití se tedy neomezuje pouze pro účely komunikace. V čem se liší pohled a dopis? Vysvětlíme si, že v dobách minulých byly pohledy a dopisy jediným způsobem, jak lidé komunikovali na dálku. Ukážeme si, jaké komunikační prostředky je časem nahrazovaly, a jak se díky tomu předávání zpráv a sdílení novinek zjednodušilo a zrychlilo. Společně se zamyslíme, jakým způsobem dnes my komunikujeme s lidmi, s kterými nás dělí větší vzdálenost, a vymyslíme, při jaké příležitosti bychom mohli sáhnout právě po pohledu a dopisu. V centru připravíme místo pro psaní pohledů a dopisů. Abychom si vyzkoušeli celý proces, napíšeme nějaké skutečné osobě. Vybereme něčí prarodiče nebo bývalou paní učitelku v důchodu a napíšeme jí dopis. Ukážeme si, jak napsat adresu i zpětnou adresu do naší školky. Nalepíme známku a při vycházce hodíme do schránky. Sledujme, jak dlouho trvá, než se v naší školkové schránce objeví dopis, a pak si ho přečteme a reflektujeme minulé a současné způsoby komunikace. Děti si také mohou posílat dopísky a zprávy mezi sebou nebo sousedními třídami, kdy je vkládáme do skříněk, nebo můžeme mít pana pošťáka, který je s písničkou Jede, jede poštovský panáček jednou denně roznese.

Cíl: 
Činnosti rozvíjí čtenářskou gramotnost, vztah k minulosti, k příbuzným a kamarádům. Děti se učí chápat význam vzpomínkových předmětů a rozvíjí znalosti o různých způsobech sdílení informací na dálku. Chápou informační funkci psaného textu.