Pokusy se sněhem

Když se malé částečky prachu a pylu dostanou do mraků, začne na nich zamrzat vodní pára a vznikají malé krystaly. Krystaly se spojují do sněhových vloček, a když jsou už moc těžké, mrak vločky neudrží a padají k zemi. Pokud cestou na zem mrznou, neroztají a dopadnou jako sníh. Pokud to podmínky dovolí, sníh si prohlédne pod mikroskopem nebo alespoň lupou. Možná nás také překvapí, že sníh není bílý, ale průsvitný. Krystaly, které tvoří vločku, odrážejí tolik světla, že je vidíme jako bílé. Díky krystalům také sníh pěkně křupe. Když mrzne, krystaly se nám pod nohama lámou a vydávají křupavý zvuk. Jakmile přijde obleva, krystaly roztávají, kloužou po sobě a nekřupou. Opět se můžeme vrátit k pomůcce NAJDI STÍN – SNĚHOVÉ VLOČKY.
Pokud nám to povětrnostní podmínky dovolí, pozorujeme, jak rychle taje v pokojové teplotě a kolik vody zbude po plné zkumavce sněhu. Vodu si pak pozorně prohlédneme a přemýšlíme o tom, proč sníh nejíst. Zajímavé informace o sněhu a ledu se dozvíme z Velké knihy sněhu a ledu (Štěpánka Sekaninová a Niké Papadopulosová).
Jestli nám nějaký sníh zbude, můžeme se inspirovat knížkou Vzpomínka na zimu a schovat si trochu sněhu do mrazáku. V květnu bude velká legrace!